Jak rychle začala, tak rychle skončila?

 To si možná říkáte... jak rychle s blogem začala, tak rychle skončila.

     Nejprve bych Vám všem ráda popřála krásný adventní čas. Miluji Vánoce a jejich atmosféru. Vůbec to pro mě nejsou svátky neklidu a stresu, protože se tomu prostě snažím vyhnout. Navíc dárky letos máme jednoduše vyřešené - v listopadu se k nám do party přidala Andulka, což je takový malý skříteček, ze kterého jsou všichni úplně paf a který nám umožňuje obdarovat nejbližší rodinu jejími vánočními fotografiemi (a úspěch je samozřejmě automaticky zaručen). Jupí! 

    Jenže ať už je obdarovávání příbuzných jednodušší, tak o to těžší je najít si čas na takové ty věci, co měl člověk rozjeté předtím - blogování, vaření, pečení, vytváření svého podnikání atd. Proto další článek vychází až dnes. Věřím ale, že se vše zase obrátí a budu se moct realizovat i jinak, než jako matka na plný úvazek (ačkoli i to mě většinu času baví). Andulka mi naštěstí dává určitý prostor a partner se ukázal jako skvělý otec a pomáhá s malou, jak může. 

    Vlastně je u nás více novinek. Kromě Andulky jsme se tento týden rozrostli ještě o džungaráka Fábia - to je vlastně taky celkem zajímavá příhoda. Ona si ho totiž našla Veri (připomínám, to je naše 15 měsíců stará fenečka), když jsme šli na rodinnou procházku. Schovával se pod mojí fábií - proto Fábio, nápad partnera. Veri na něj bafla a on vyběhl ven vedle auta. Jára držel kočár a divokou Veri, která chtěla jít za svým úlovkem (a věřte, že měl co dělat, protože ten pes má sílu, když se za něčím rozhodne jít), já lovila křečka (a vůbec mi to nešlo, protože jsem se nejdřív bála, že mě kousne, potom jsem se bála, že když ho hodně zmáčknu, tak mu zlámu kosti, a celé to ještě zhoršovala skutečnost, že byl neskutečně rychlý a mrštný). No, povím Vám, musel to být strašně vtipný pohled. Já běhala po předzahrádce naší i sousedů v předklonu a asi milionkrát jsem se ho snažila lapit, přítel mi neustále opakoval, ať už ho konečně chytím, já na něj křičela, ať mi tedy donese nějakou nádobu, do které ho můžu dát, on zas křičel, že nemůže, že musí hlídat holky... no, byla to sranda, když se ohlédnu zpět. Když už jsem ho ulovila, tak jsem ho nechtěla tolik zmáčknout a kvůli tomu mi spadl do sněhu (čti zabořil se do sněhu, nu... ještě že tam sníh byl....). Nakonec to dobře dopadlo, ze schodu se mu nechtělo skákat, a tak se mi ho podařilo chytit. Já, zpocená až na zadku, jsem s ním běžela do kuchyně pro nádobu a ulevilo se mi až v momentě, kdy byl uvnitř. Řeknu to upřímně - Veri by ho určitě měla rychleji. 

    Což znamená, že jsme se zvládli za jeden rok rozrůst o tři další členy rodiny. Já jen doufám, že v tomto trendu nebudeme další rok pokračovat - jsem moc ráda, že jsme se ujali dvou nalezenců, ale všechno má své meze a pro statek není na našem pozemku dostatek místa. Pokud nepočítám naši farmu na sekáče na spodním záchodě, kterou jednou za čas partner částečně "zruší", ale protože mu dospěláci vždycky utečou, nakonec se objeví další vrhy. Ale pavouci nosí štěstí a peníze, ne? 

    A copak je nového u Vás? Jak letos řešíte adventní čas a Vánoce? My už máme stromeček hotový, ačkoli jsme oba byli vychováváni ve zdobení na Štědrý den. Letos mi ale přijde, že spousta lidí tento zvyk porušila a udělala si radost již dříve. A vlastně proč ne, vždyť je moc hezký pohled na rozsvícený stromeček, vyzdobený a osvětlený dům a možná i na pár kousků cukroví na stole v obývacím pokoji. Poslední dva roky totiž nebyly jednoduché a rozhodně nebyly standardní, takže nějaký stromek už se ztratí. Cukroví tedy letos rozhodně nepeču, od toho přeci máme babičky (a ty to dělají moc rády) a obě nám dají vždy obrovskou kupu, že ho máme ještě do Velikonoc. Uff, ať žijí svátky obžerství. Navíc letos dělá bramborový salát moje drahá polovička a já se už teď začínám obávat - dělají ho totiž úplně jinak, než moje strana rodiny. Ale protože máme doma (většinou) demokracii, rozhodli jsme se každý rok střídat. Alespoň do té doby, než partner přijde na to, že se v domácnostech vaří podle zvyků rodiny ženy...

    Takže bych toto menší zamyšlení ukončila tak, že všem popřeji ještě jednou krásné svátky. Slibuji, že se mi (pravděpodobně) podaří blog konečně pořádně rozjet a budu s Vámi komunikovat častěji a také sem konečně začnu dávat něco praktického. Mockrát děkuji za to, že jste ke mně zavítali a užívejte si nadcházející dny v poklidu a pohodě a nekoukejte na kila. Budu se na Vás opět těšit u dalšího příspěvku.