Článek č. I - takový ten úvodní

 Tak je to tu...

    Tak dlouho jsem plánovala blog, až jsem to opravdu udělala. Přesněji řečeno, konečně píši první příspěvek - ono založení blogu jako takového není nic těžkého a taky jsem to udělala již před několika dny. Jenže najít čas, tu správnou náladu a odvahu napsat ty první řádky, to mi trochu trvalo.

    Samozřejmě, první příspěvek bych ráda pojala trochu jako úvodní slovo. Takové menší představení. Ať víte vy, co sem zabloudíte, kdo vlastně jsem. Na svém Instagramovém profilu něco málo mám a sdílím, ale žádný příspěvek tam nejde tolik rozvinout, jako právě tady. Troufám si tedy říct, že tady budu prostě více já a více osobní. 

    Upřímně... přemýšlím, jak se vlastně představit. Dřív jsem psala o sobě v jednom kuse, blogy jsem měla celé dospívání a bylo to všechno tak nějak automatické a volnější. Nedělala jsem si těžkou hlavu, když jsem se třeba moc přechválila, nebo naopak moc shodila, když v textu byly chyby (všichni si vzpomínáme na dobu "mucq") nebo když článek vlastně neměl žádnou pointu. Bylo to pro mě tak nějak přirozené a přicházelo to samo - na ZŠ školní noviny, během toho zároveň blogy o Tokio Hotel a sdílení fotografií na Tumblr a VampireFreaks, psaní povídek a zapisování nápadů na knihy... To všechno bylo mou součástí. Ze které samozřejmě člověk časem vyroste, když se jí přestane věnovat a začne žít svůj život jinak.

    Tak teď zapomeňte na všechno, co jsem tady teď napsala - jednoduše protože to už nejsem já. A tak je to v pořádku. Je v pořádku, že člověk prochází určitým vývojem. Moje současné já se začalo tvořit někdy v listopadu loňského roku. Změnily se mi tenkrát priority, které mi vydržely dodnes a ve kterých se cítím svá. Koupili jsme s přítelem domeček se zahrádkou, v prosinci se zasnoubili, v lednu adoptovali fenečku a v únoru jsme otěhotněli. To byly 4 měsíce, to vám povím. Neměnila bych však ani sekundu.

    Takže tu teď sedím v jídelně u notebooku, v jeden říjnový podvečer, venku prší, naše fenečka Veri mi leží u nohou a já sepisuji se svým pupíkem tento úvodní článek. A musím se usmívat. Protože i když jsem vlastně momentálně "jen" ženská v domácnosti, mám spoustu plánů, cílů a snů, které bych si ráda vyplnila. Na velkou část z nich už mám skvěle nakročeno a dost věcí se mi už v posledním roce splnilo, proč ale usínat na vavřínech a nesnažit se posunout se ještě dál. A tento blog je jednou z věcí, kterými se chci realizovat.

    Doufám, že vás tento první článek neodradil od toho, abyste sem v budoucnu zavítali. Mám v plánu sem sdílet spoustu věcí z mého života, tipy a triky na všechno možné, recenze produktů a knih, průběh takového toho předělávání domu na domov a mnoho dalšího. A já věřím, že se najdou stejně ladění lidé, které obsah mého blogu zaujme, a společně si tu vytvoříme skvělou partu.

    Přeji Vám krásný den, skvělý týden, báječný podzim a mockrát děkuji za to, že jste ke mně zavítali. Budu se na Vás opět těšit u dalšího příspěvku.

   Moje oblíbená, vlastně celkem spontánní foto - jsme na ní totiž my čtyři.